Dotek je péče. Je příjemný.
Avšak máte-li pocit, že hladíte samet proti srsti, tak proč tomu tak je? Podle tradiční čínské medicíny má každý kousek těla svůj význam a patří k nějakému orgánu.
Někdy si trampotami v životě zablokujeme lásku k sobě a ničíme se, trápíme, chřadneme a neláska se ukládá a manifestuje do těla. Tady by se nám opravdu hodilo pohladit se, povzbudit, proradostnit. Hodilo by se nám, prospělo by nám, pohladit se po tváři, po rameni, po dlani. Ale někdy to nejde. Je nám to žinantní, nevhodné se pohladit a dotankovat nedostatek lásky. Dopřát si plnou nádrž či alespoň slušnou dávku paliva pro život.
Pomáhá nám v životě čím dál tím víc jemnost, soucit, sounáležitost a citlivost k sobě.
Pomáhá nám v životě čím dál tím víc jemnost, soucit, sounáležitost a citlivost k sobě. Ale umíme si ji sami sobě dát? Nemusíme šlapat na pedály života jako smyslů zbaveni, jen abychom podali výkon a byli oceněni druhými. Učme se ocenit se sami. Není potřeba mít svůj diář našlapaný k prasknutí a tím se cítit, že jsme výkonní a jedničky. Ve skutečnosti si vytváříme situace, kdy nemáme čas si sednout jen tak v klidu a sami. Pobýt sami se sebou. Spočinout.
Anebo je to „škoda času“. Co myslíte? Takové obejmutí sami sebe, pohlazení, to může udělat hotový zázrak. Mějme se sebou trpělivost. Dopřejme si cítit teplo svých dlaní. Víte, jak to uklidňuje? Je to blahodárné a příjemné. Obrátí to vaši nepohodu naruby a vy zas můžete pocítit svou rovnováhu.
Ano, každý máme svůj dar někde jinde, a tak, když nevíte, jak se změnou začít, můžete i pomoc vyhledat. Ráda vás opečuji. No, dělám to už dlouhá léta, mé dlaně přikládám na unavená místa na těle a regeneruji své milé clienty. Pojďte se přidat.